V Řečkovicích a Mokré Hoře skončila válka

Nacistická okupace Řečkovic a Mokré Hory

V době Mnichova a okupace zůstaly Řečkovice bez přímé přítomnosti německých vojáků, ale místní obyvatelé prožívali situaci s napětím. V obci žilo jen málo Němců, kteří si hákové prapory netroufli hned vyvěsit. Češi se k vyvěšování nacistických symbolů stavěli odmítavě, výmluvou byla i nedostupnost látky. Propagandistické plakáty byly v Řečkovicích opakovaně ničeny, skla vývěsek rozbíjena a obyvatelstvo se většinou uzavíralo do svých domovů. Hostince a taneční zábavy zely prázdnotou, lidé si hromadili zásoby a rozšiřovali domácí chov.

Po uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 byli postiženi i řečkovičtí studenti a jejich rodiny se obávaly domovních prohlídek. Řečkovice také přijaly uprchlíky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

V roce 1940 se v Řečkovicích neslavila nacistická vítězství, naopak převažoval pocit tiché solidarity s ostatními okupovanými národy.

Z Palackého náměstí zmizela socha Svobody a začal se projevovat kulturní útlak – cenzura knih, likvidace „nevhodné “ literatury a nedostatek školních učebnic.

Socha Svobody na Palackého náměstí před zničením.

Během celé okupace se občané Řečkovic a Mokré Hory aktivně zapojili do tajné sociální pomoci. Od roku 1942 do konce války podporovali 22 rodin, jejichž živitelé byli vězněni v koncentračních táborech. Pomoc zajišťovali například kapitán Boháček a Valerie Bláhová z Červeného kříže, kteří shromažďovali peníze, potravinové lístky, léky i věcné dary. Celkem bylo takto rozděleno téměř 100 000 Kčs a další pomoc v naturáliích.

Řečkovice a Mokrá Hora v posledních dnech války

Sovětská vojska postupovala na Brno od jihovýchodu a severovýchodu a válečná fronta se v Brně zastavila právě v Řečkovicích, kde německá armáda bránila cestu do Prahy (v té době se jezdilo na Prahu přes Hradec Králové). Kromě Řečkovic se nejintenzivnější boje vedly i v okolních obcích jako Medlánky, Bystrc či Soběšice.

Německé jednotky ustupovaly, obsazovaly domy v oblasti a soustředily se na klíčové body, jako byl prostor rozcestí ulic Havlíčkovy (dnes Vážného), Černohorské (dnes Terezy Novákové). Frontová linie se zde na několik dní zastavila a oblast se stala jedním z ohnisek odporu.

V dubnu 1945 zaujala německá vojenská správa železniční stanici v Řečkovicích, tehdy ležící na trase někdejší Tišnovky. Dnes se jedná o dům na ulici Cupákova 139/5.

V domech v sousedství nádraží i v okolních ulicích se ubytovali důstojníci a představitelé významných vojenských složek Třetí říše, kteří zde zřídili své velitelské stanoviště.

Původní železniční stanice Řečkovice v období druhé světové války.

Zdroj fotografie: VRÁNA, Jakub. Zaniklé tratě 70: Brno – Královo Pole, Česká. Stará Tišnovka přestála válku i odsun Němců. iDnes.cz [online]. 3. srpna 2023 [cit. 8. května 2025]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/zanikle-trate-70-brno-kralovo-pole-ceska-stara-tisnovka-zeleznice-cesko.A230803_231307_po-cesku_vrja

K rozhodujícímu střetu došlo 26. a 27. dubna, kdy se zde urputně bojovalo mezi německými obránci a postupujícími sovětskými jednotkami. Sovětské jednotky pronikly do Řečkovic, ale německé síly stále držely okolní domy a podnikaly protiútoky, včetně průniku do ruského zázemí přímo v domech místních obyvatel.

Dne 28. dubna dosahují boje o Řečkovice vrcholu, bojuje se také o Soběšice a Rudá armáda postupuje ke kostelu na Palackého náměstí, zatímco Dolnice byla v silné dělostřelecké palbě.

Intenzivní boje se odehrávaly v okolí Špice, kde mnohé domy byly zcela zničeny požárem. U Špice byly zcena zničeny dva ruské tanky a jeden německý.

Nejtěžší střety proběhly v noci z 8. na 9. května, kdy rumunská armáda společně s Rudou armádou zatlačila ustupující německé jednotky do okolních lesů.

Německé dělostřelectvo ostřelovalo Řečkovice z pozic u Ořešína a Baby až do 9. května. Až tehdy byly Řečkovice definitivně zbaveny nacistické totality, kterou za méně než tři roky měla vystřídat totalita komunistická.

Boje se vyznačovaly intenzivní dělostřeleckou palbou, použitím ručních granátů a neustálým ohrožením civilního obyvatelstva.

Obyvatelé byli nuceni přežívat v krytech bez vody a jídla, zatímco ulice byly neprostupné kvůli palbě.

Řečkovičtí nalezli úkryt v pivovarském podzemí: útočiště v temných časech

Původně hospodářské sklepy pod bývalým pivovarem se staly místem záchrany i utrpení – proměnily se v improvizované protiletecké kryty pro civilní obyvatelstvo. Další kryt byl vybudován těsně před zahájením bojů o Brno v medláneckých cihelnách.

Prvním zřízeným krytem byl starý pivovarský sklep, dnes známý jako Kryt I. Kvůli narůstajícím náletům anglo-amerického letectva a přelidnění prostoru vznikl později Kryt II v protější části areálu. Při zhoršení bezpečnostní situace byl zpřístupněn i Kryt III, umístěný pod bývalou sladovnou.

Kryty sloužily stovkám lidí – místním obyvatelům, zaměstnancům, ale i úředníkům z Brna, kteří sem prchli před bombardováním.

Prostory byly chladné, vlhké a stísněné. Spalo se na lavicích, improvizovaných postelích i na zemi. Nevyhovující hygienické podmínky a přeplnění situaci jen zhoršovaly.

Ve sklepeních se ukrývali civilisté, ranění, hasiči i němečtí vojáci. Kryty sloužily i jako provizorní ošetřovny, kde MUDr. Zbirovský pečoval o raněné navzdory nedostatku léků, obvazů a světla.

Zpočátku se dětem do tří let dodávalo mléko, ale ostřelování přerušilo zásobování. Potraviny se sháněly nouzově, hlavně pro děti a nemocné.

Ke konci okupace začali kryty zabírat i němečtí vojáci, čímž vytlačili civilisty. V jednom případě vyhnání z krytu vedlo ke smrti civilisty. Blokový velitel čelil tlakům důstojníků Wehrmachtu, kteří požadovali koně, povozy a prostory určené původně pro řečkovické obyvatelstvo.

Následky bojů

Během bojů padlo přes dvě stě osob – mezi nimi 64 ruských vojáků, 4 Rumuni, přibližně 100 Němců a 30 českých civilistů.

Mnozí byli pohřbeni provizorně přímo na místě, často za dělostřelby, a to i na zahradách domů. Místní zdravotníci a obyvatelé, včetně internovaných Němců, se podíleli na ošetřování raněných a odvozu mrtvých. Například čeledín Vincenc Dymáček odvezl během bojů 93 mrtvých vojáků.

Válečné škody v Řečkovicích byly rozsáhlé: úplně zničeno bylo 24 domů, dalších 62 těžce poškozeno. Celkové materiální škody byly vyčísleny na přibližně 56 milionů korun československých, nezapočítávaje škody na infrastruktuře a zemědělství. K obnově domů bylo potřeba přes 22 000 m² skla a 350 000 kusů střešních tašek.

Celkové škody byly odhadnuty na téměř 100 000 Kčs.

Primárním zdrojem textu, fotografií a plánu krytu v pivovaře mi byla kniha SKUTIL, Jan, ed. Řečkovice a Mokrá Hora: Z dějin městské části Brna. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. 198 s. Vlastivědná knihovna moravská; sv. 83. ISBN 80-85048-48-5.